Sraz je každý čtvrtrk v 15:30 v Mariánské 551, odtud jedeme společně do azylového domu Jonáš, kam přicházejí další děti. V 15:45 začíná program, který je do 17:30.
Co se tu děje a co děláme?
Už jsme se zjistili, 
že takhle se zdravili v Tibetu.
To nám to jde. Co? 
nebojte, zlobíme úplně normálně 
Kvízy, soutěže, hry, poznávání cizích kultur, písně...
Zveme kamarády od 7 do 13 let a je to zdarma
A k t u á l n í r e p o r t á ž e :
Klub skvěle fungoval až do začátku června 2008. Ale dopisovatel ne. V činnosti pokračujeme nadále a děti si vedou kroniku. Přijďte se podívat. Nuda to rozhodně není a taky dobrá legrace. Ostatně jako vždy. :-)
17.4.2008
Tak opět někam do cizích krajů. Tentokrát se nám Míra přestrojil za Leoše Šimánka. Nejprvě jsme nevěděli kdo to je. Nakonec se z něho vyklubal Čech , který žije v Kanadě. A taky o Kanadě jsme se dověděli pár suprových věcí. Je tam nejvíc jezer na světě a nejširší ústí řeky. Nejlepší byla praxe. Řezali jsme dřevo, štípali polínka a taky hráli hru na živý žebřík. Chodili jsme po klaccích, které drželi opravdoví lidé. No přeci my Né? A Pavla tentokrát připravila puding. Mňam.
10.4.2008
Zopákli jsme si některé věci z minula. a taky byla bašta v podobě Langošů.
3.4.2008
A zase pexeso. No opáčko neškodí. Hádali jsme kdo je Míra. Nakonec se z něj vyklubal králík. A o králíkovi byl taky kvíz. A abychom si něco odnesli . Složili jsme si maličkého hlodavce z papíru - ?origami?
27.3.2008
Dnes bylo něco o jaru. Pexeso na znalost ptáků, hry, a palačinky. Kdo si pospíší, třeba na něj zbyde.
21.2.2008
V Mariánské bylo blaze. Tentokrát jsme museli splnit dva důležité úkoly. Vyrobit budku pro ptáky a upéct večeři. Pustili jsme se s vervou do práce a hrozně nás to bavilo. Ta budka, to ale není hned. Podařilo se nám jen nařezat prkýnka, protože jsme museli růčo. A každý si vyzkoušel, že to není žádná sranda. V kuchyni při pečení lívanců to sranda byla. Zvláště když jsme baštili
14.2.2008 - fotky
Je sv. Valentýn. Byli i tací, kteří vzdali klub a šli někam "slavit". My jsme slavili v klubu. Nejprve jsme hráli hry, které nás nejvíce baví: Přepinkávaná s balónkem a líná baba (po čtyřech). Taky jsme zkoušeli vyprávět příběh, ale bylo nám dovoleno říkat jen abecedu. Emoce pak měly vajádřit ostatní.
Pak jsme se posadili kolem stolu a podívali si o dětech, které nemají střechu nad hlavou. U nás v České republice se to nestává, ale jsou státy, kde je to běžné. USA, Ukrajina, Bangladéž...Takové děti se živí jak se dá a spí také jak to jde. Taky jsme už slyšeli o organizacích, které takovým dětem pomáhají. Například Bill Wilson v New Yorku.
Valentýna jsme oslavili cukrářskými piškoty se šlehačkou. A protože šlehačky bylo dost, stříkali jsme si šlehačku do pusy. To byla skvělá zábava.
A poslední část klubu jsme stavěli domečky z tvrdé lepenky. Takový dům není hned. Na tom se musí pracovat a taky se podelit o úkoly: Někdo řezal, jiný lepil, další zdobili samolepísí tapetou.
7.2.2008
Už je tady únor a více sluníčka. Proto jsme vyrazili ven. Tentokrát byl jen Míra, zato program dosti nabytý. Azimutová branná hra nazvaná Získej a daruj. Źe vám to nic neříká. Nám to bylo jasné až nakonci. Tikrát jsme hledali podle buzoly určité místo. Vše podle zažifrovaného návodu. Poprvé to bylo nadohled a všem se hned rozsvítilo. Podrué jsme taky běželi jak jen se dalo, ale ouvej, nějak se nedařilo. Na dohled nebylo nic a tak jsme museli pokorně přiznat, že nečteme dobře instrukce. Mělo to být 240 kroků daleko, ale nikdo to nepočítal. Velitelé dvou družstev museli na start a krokovat. Pokaždé, když jsme něco uhodli nebo našli, tak nám Míra dal žetón. Ten byl na konci hry vyměněn za koruny. Ale čekalo nás nemilé překvapení. Za nashromážděné koruny jsme museli koupit rohlíky a nadrobit je kačenám u vody. Jaká nespravedlnost!!! Získej a daruj - nám došlo. A nakonec každý účastník hry dostal sušenku. "No proto" Vždyť jsme se tak snažili.
31.1.2008
Dostali jsme vysvědčení. Ale klub jsme si nemohli nechat ujít, to je přeci ta správná oslava konce pololetí. Nejdřív se nic moc nedělo. Už jsme byli netrpěliví, kdy začneme hrát nějaké hry nebo tak, ale najednou někdo zaklepal a v místnosti se objevily dvě černošky. Po chvíli jsme zjistili, že ta blondýna s kloboukem na hlavě v Africe opravdu žila. Vyprávěla nám o svém pobytu v Jihoafrické republice a promítala fotky. Taky jsme hráli hry. Byla to zábava.
24.1.2008
Tak jsme tentokrát jeli v protisměru. Děti z Jonáše se vezly do klubovny v Mariánské. Tam už čekala vyzdobená místnost, aparatura, soutěže: Prostě KARNEVAL
17.1.2008
Při přípravě materiálu na výrobu kloboučku, se nám nedařilo sehnat čtvrtku velikosti A2, A3 byla malá, a tak jsme vymysleli nouzové řešení, že vyrobíme klobouček z balícího papíru. Jeden jsme si doma vyrobili na chystanou scénku, ale nebylo to ideální, klobouček nedržel tvar a také byl náchylný k roztrhnutí. Nedalo se nic dělat. Při příchodu do klubové místnosti, první, co jsme uviděli, bylo 11 ks čtvrtek A2, ležících jen tak na poličce s hračkami přímo proti nám. Minulý týden tu nebyly a místnost teď nikdo kromě nás nepoužívá. Pochopili jsme, že jsou pro nás od Pána Ježíše. Ten, kdo tam čtvrtky dal, asi netušil, že si ho používá Bůh.
3.1.2008
V rádiu od rána hlásili vichřici a venku to opravdu pěkně foukalo, až se stromy ohýbaly. (na horách i padaly) V plánu bylo vzít nějakou zeleninu, kaštany, jablka a odnést je do přírody zvířátkům, na závěr si opéct na veřejném ohništi buřty a tak normálně pokecat, jak jde život.Ještě v poledne nebylo jisté, jestli máme program raději změnit z bezpečnostních důvodů. A tak jsem se modlila asi podruhé v životě za počasí. (Modlitba za počasí mi vždy připadala dost sobecká, hlavně od té doby, co zahrádkařím.) Nakonec se vyrazilo. Jen jeden člověk to vzdal a zůstal doma, když zjistil, že v té kose jdeme ven. Zatímco holky věšely na stromy potravu pro zvěř, kluci chystali klacky a ohniště. A věřte nebo ne. Všude po Lípě byla vychřice, ale kolem nás ani nefouklo.V klidu jsme nakrmili, opekli, popovídali si a vyrazili zpět do mrazivé, větrné nepohody.
Náhledy fotografií ze složky Zulu v klubu
